REAGE BOYS

Poslední červnová středa (24/06), poslední zápas jara. V něm nám už jako jistým postupujícím o nic nešlo, snad jen jsme nestáli o to, abychom si jinak tak povedenou sezónu pokazili nějakým tím debaklem na závěr. Stejně jako dva týdny zpátky jsme totiž řešili problémy se sestavou, kdy na dopočítání se absencí by nám nestačily prsty jedné ruky a jistotu, že to nějak dáme, jsme získali až v den zápasu. Naproti tomu soupeř, pyšnící se nej útokem ligy (jasně, papírově je nej Pohoda, ale ta má na svém kontě tři kontumace), na nás vyrukoval s dvěma pětkami, a navíc dle jistých předzápasových indicií silně motivován.

K zápasu samotnému, jenž se odehrával za nesnesitelného vedra, pak není moc co napsat. Z vícero důvodů jsme vůbec nebyli schopni udržet míč na našich kopačkách po dobu delší tak pěti sekund, o nějaké ucelenější akci nemohla být ani řeč, hra tak byla plně v režii Krutohlava. I přesto jsme do kabin odcházeli s dvoubrankovým vedením. Hned z kraje spielu se takovou šmudlou, při níž naprosto selhal gólman soupeře, prosadil Kuba. Poté Dacájev z přímáku nalil míč na nohu Samovi a jeho střela, se sotva viditelnou tečí (opět) Kuby, angličanem rozvlnila síť Krutohlavu podruhé. A nemuselo skončit jen u toho, jenže to bychom nesměli úplně trestuhodně zazdít brejk nejprve tří a následně dvou na osamoceného brankáře. Ty v obou případech táhl Vlado, který v prvním případě zahamounil a jen nechal vyniknout strážce soupeřovy branky, poté jeho nahrávku úplně minul Tobias.

Druhá třicetiminutovka pak byl v podstatě kopií té první. Snad jen tlak, pod nějž jsme se dostali, byl ještě silnější, k čemuž bezesporu přispěla power-play soupeře, jež se z prvopoločasových náznaků stala permanentní. Efekt nicméně dlouhé minuty nepřinášela, ovšem nakonec se soupeř přece jen dočkal. Nejprve, snad ze standardky, zahrál dlouhý míč na takového pořízka, jenž to na jedničku zahrál na házenkářského pivota, obtočil se kolem Dacájeva (kein problém, ten v tom souboji ani nestínoval…) a bylo sníženo. Nedlouho poté, po autovém vzhazování, podobná situace, jen s jiným obsazením (jiný hroťák a v souboji s ním Míra…), ale se stejným výsledkem. Bylo srovnáno. V ten moment by na nás nikdo nevsadil ani zlámanou grešli, vypadalo to, že je jen otázkou času, kdy se misky vah definitivně překlopí na stranu Krutohlava, na což bychom, co si budeme povídat, neměli síly reagovat. Jenže to by nesměl cca v 52.minutě Vlado obrat o míč dál na maximální riziko hrajícího gólmana a z půlky ho bezpečně poslat do opuštěné branky – byli jsme zpátky ve vedení, 3:2! Tímto skóre nakonec i zápas skončil. Soupeř se na vypracování nějaké loženky již nezmohl (možná i z toho důvodu, že svoji energii postupem času začal ještě víc směřoval k tvrdosti a verbálním projevům…), blíž ke gólu jsme byli naopak my. Ovšem Sam se se svojí střelou, na níž mu nabil Kuba, mezi tři tyče nevešel.

Jarní sezónu jsme tak zakončili výhrou, celkově naší osmou. Řečí čísel jsme se v soutěži prezentovali druhým nejlepším útokem (specifický případ Pohody byl již zmíněn výše), nejlepší obranou, v Kubovi jsme měli střelce, který se svými 15 zásahy skončil na bedně (jen škoda, že nepřidal o kousek víc, mohl alespoň vyrovnat 26 let starý rekord Bulhara v počtu gólů za sezónu) a na bedně snad skončil i Jirka v neprůstřelnosti brankářů. To všechno nám v konečné tabulce vyneslo 2.místo znamenající návrat do šestky.   

Reage boys:

Jirka – Kuba, Sam, Dacájev, Míra – Vlado, Tobias

góly: Kuba 2, Vlado

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek