Reage boys jsou mančaftem hrajícím Hanspaulskou ligu. Tým vznikl v letních měsících roku 1999 z neznámých to důvodů, pravděpodobně z iniciativy pana Pecha, který je od té doby samozvaným kapitánem mužstva. V počáteční fázi vzniku mužstva byl ve hře všeříkající název Vada řeči, ale nakonec dostal (bohužel) přednost název Reggae boys, který se ovšem nejmenovaným antilingvistům podařilo zkomolit na Reage. Od svého vzniku se tým netajil velkými ambicemi, které ovšem postrádaly jakýkoliv reálný základ, protože v týmu se nacházeli (a nacházejí do dnešních dnů) basketbalisté, volejbalisté, gymnasta, rugbysta, krasojezdec, ale fotbalista žádný. Tak se také stalo, že se mančaft bez valných úspěchů plácal po tři sezony v lize osmé, až na podzim 2000 přišel zlom v podobě postupu do sedmičky, v následující sezoně do šestky a poté hned do pětky. V ní tým vydržel hrát s většími či menšími úspěchy do jara 2005, kdy se podařilo dotáhnout do úspěšného konce snahu o postup do ligy čtvrté. V té jsme následně odehráli devět sezón v kuse, přičemž až na výjimky (snad jen ve dvou případech) se nám dařilo končit v horní půlce tabulky. Na podzim 2009 se nám pak podařilo šokovat širokou fotbalovou obec a ponejvíce sami sebe, když jsme se z druhého místa prokousali k historickému úspěchu v podobě postupu do třetí ligy. Přestože jsme považovali náš postup za urážku fotbalových Bohů, viděli to na rychlý návrat do čtyřky s mrzkým bodovým ziskem, opak byl pravdou - v první sezóně jsme se od prvního do posledního kola pohybovali mezi prvními třemi týmy soutěže a až nečekaná porážka v kole posledním zapříčinila naše konečné 6. místo. V té druhé to ale již z všemožných důvodů žádná sláva nebyla, dokonce jsme si na své konto připsali dva desetibrankové příděly, za což jsme byli na konci sezony zaslouženě odměněni sestupem. Od té doby je to s naší produkcí jako s počasím na Britských ostrovech, přičemž s tím, jak nám přibývají léta (aktuálně máme v kádru 8 čtyřicátníků...), zvyšuje se i intenzita výskytu silných dešťových mraků.
Reage boys - S nadhledem 4:1 (3:1)
publikováno 26.11.2025
K předposlednímu zápasu poslední sezóny jsme se po dvojzápasovém vyhnanství vrátili na domovskou Pražačku. Tam nás v zápase aktuálně 4. a 5. týmu tabulky čekal mančaft zvoucí se S nadhledem. Ten měl ve svých řadách dva devítigólové střelce, takže jistá obezřetnost byla na místě. Ovšem my, přestože oproti poslednímu duelu se naše sestava lehce protočila, tahali sérii čtyř vítězných zápasů, a tak nebyl nejmenší důvod, proč nejít do zápasu s notnou dávkou sebevědomí.
V úvodu zápasu se nám pak dařilo navázat na naše předešlá úspěšná vystoupení. Soupeři jsme nedali vydechnout, na jeho branku se valil jeden útok za druhým, naše hra zkrátka měla odpovídající kvalitu. Nebylo tak divu, když už v 9. minutě jsme po gólech Gondíka a Sama vedli 2:0. Soupeř neměl nikoho na střídání, když se pod naším náporem vůbec dostal k míči, povětšinou se zmohl jen na bezhlavý odkop do bezpečí. V danou chvíli se tak naše myšlenky mohly ubírat i k tomu, že bychom si nějakým zásadním způsobem mohli vylepšit skóre. Jenže ve 20. minutě přišel zlom. Na moment jsme zaspali, soupeři se podařila parádní přihrávka za naši obranu, kam si naběhl jeden z jeho devítigólových střelců, a přestože byl Kuba včas z branky ven, neměl šanci. Ani radši nedomýšlet, jakého vývoje by zápas nabral, pokud by jen chvilku poté ten samý šutér dosáhl na přihrávku směřující před naší prázdnou kasu, k čemuž mu chyběly jen centimetry. Místo toho se na druhé straně trefil Šimona a do kabin jsme tak šli s dvougólovým náskokem, jemuž se ovšem v odborných kruzích říká „Csaplárova past“.
Ten jsme si pak v podstatě bezbolestně drželi celou druhou půli, ovšem tím výčet pozitiv, lze-li to tak vůbec nazvat, končí. To, jakým způsobem šla naše hra do hoven, byl zarážející. Závěrečný hvizd rozhodčího pak byl pro nás v podstatě vysvobozenením. Konecčné skóre – 4:1. Střelcem onoho čtvrtého, dosud nezmíněného gólu, byl Šimon, který skóroval (podruhé v zápase) v 55. minutě.
Co říct závěrem? První třetina zápasu byla z naší strany excelentní. Zbylé dvě třetiny pak otřesné a jen daly vzpomenout např. na naše vystoupení z kola 4. proti Maestrovo chlapečkům. A samozřejmě je i škoda, že naše lemplovství zapříčinilo ukončení série neprůstřelnosti Kuby, které se zastavilo na 141 minutách.
Reage boys:
Kuba – Míra, Sam, Dacájev, Panýře – Gondík, Šimon, Koudy, Tobias.
góly: Šimon 2, Gondík, Sam
Komentáře
Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.
V diskuzi není zatím žádný příspěvek
Kategorie: fotbal
Návštěv: 41851
Dnes: 7
Online: 2
